Den nezávislosti patří ve Finsku mezi nejdůležitější svátky v roce. Možná není tak bujaře oslavovaný jako vappu nebo juhannus, ani tak spirituální jako Vánoce a Velikonoce, přesto je výročí dne, kdy Finsko získalo svoji samostatnost, pro Finy velice důležité. A letos s nimi navíc bude slavit celý svět: na počest stoletého Finska se 50 významných památek naší planety rozzáří ve finských národních barvách. Do modrobílé se tak zahalí například socha Krista v Rio de Janeiru, vídeňské kolo v Prateru nebo také Tančící dům v Praze.
Když Finsko koncem roku 1917 získalo nezávislost, bylo jasné, že bude také potřebovat státní svátek. Vláda pod vedením J. H. Vennoly 20. listopadu 1919 rozhodla, že se jako Den nezávislosti bude slavit 6. prosinec, tedy den, kdy parlament schválil rozhodnutí o vyhlášení nezávislosti. Slavit se mělo vyvěšením finských vlajek na veřejných budovách a slavnostními bohoslužbami. V průběhu následujícího století ovšem oslavy tohoto svátku prodělaly řadu změn.
I k dnešní podobě patří vyvěšené finské vlajky, bohoslužby v Helsinské katedrále se účastní nejvyšší státní představitelé, ale od roku 1998 se jedná o bohoslužbu ekumenickou. Ve 20.- 40. letech se vlajka vztyčovala ráno na jednom z nejvyšších míst v hlavním městě, u observatoře na Tähtitornimäki, pak tradici přerušila válka a obnovena byla až v roce 1957.
Prezident republiky v tento den uděluje vojenská vyznamenání a nejvyšší hodnosti. Součástí oslav je také vojenská přehlídka a v mnoha městech studenti pořádají průvody se svíčkami a pochodněmi. Na památku padlých vojáků se v oknech většiny finských domovů od 18 do 21 hodin rozhoří modrobílé svíčky. Další tradiční připomínkou finských válečných obětí je filmová adaptace slavného románu Väinö Linny Tuntematon sotilas (Neznámý voják) z roku 1955, kterou režíroval Edvin Laine a kterou finská státní televize YLE od roku 2000 tradičně vysílá v podvečer 6. prosince. K příležitosti letošních oslav natočil režisér Aku Louhimies novou verzi.
V Prezidentském paláci se k oslavě Dne nezávislosti pozvaní hosté sešli poprvé už 6. prosince 1919, ovšem událost měla zcela jiný charakter, než jaký známe z dnešních televizních přenosů. První finský prezident K. J. Ståhlberg na odpolední kávu pozval jen asi 150 hostů a celá akce trvala zhruba hodinu. Jako večerní slavnost se oslava začala koncipovat až o tři roky později, kdy byl na program zařazen poprvé i tanec. Podoba slavnostní recepce se v následujících letech různila podle osobní situace prezidentů i podle té celospolečenské.
Válečná léta 1939-1945 znamenala přerušení tradice, ale význam této události pak za prezidenta Paasikiviho stoupl a v době, kdy prezidentský úřad zastával Urho Kaleva Kekkonen, nabyl zcela nových rozměrů. Od roku 1949 z ní přinášel reportážní vstupy finský státní rozhlas, o osm let později pak i státní televize. Díky prezidentově choti Sylvi Kekkonenové, která byla poměrně úspěšnou spisovatelkou, začali být kromě politiků, válečných veteránů či diplomatů zváni i umělci a další celebrity a původní strnulost akce tím byla mírně narušována. Proto se například v roce 1968 mohl na plese tančit tehdy populární letkis.
V současnosti prezident na večerní slavnost zve přibližně 2 000 hostů, zatímco ostatní Finové jejich nekonečné defilé s velkým zápalem sledují v přímém přenosu u svých televizorů a komentují výběr hostů i předváděné módní kreace. Letos však celá země slaví už s několikadenním předstihem, a vesměs velmi tradičně: firmy a státní úřady připravují pro své zákazníky i hosty slavnostní kávu, tedy nápoj, v jehož popíjení jsou Finové nejnáruživějším národem na světě. Všudypřítomné vlajky budou letos na pokyn ministra vnitra viset na úředních budovách již od 5. prosince a finské památky se zahalí do modrobílého světla. Slavit budou i karaoke bary, které jsou ve Finsku stejně jako káva extrémně populární a které občany vyzývají, aby si přišli společně zazpívat legendární finské písně Sininen ja valkoinen (Modrá a bílá), Olen suomalainen (Jsem Fin) a samozřejmě státní hymnu Maamme (Naše země). Většina Finů však po všech bujarých oslavách pravděpodobně neodolá letité tradici a stejně nakonec usedne k přímému televiznímu přenosu z Prezidentského paláce. Tak která róba získá nejvíce příznivců dnes večer?
Hyvää itsenäisyyspäivää, 100-vuotias Suomi!
Lenka Fárová, Tomáš Masař a Barbora Skálová
Obrázky – zdroje: wikimedia commons, www.presidentti.fi
Průvod studentů v Helsinkách (2015):
Herec Tarmo Manni a Sylvi Kekkonenová (1965):
Tři prezidentské páry – zleva: Tellervo a Mauno Koivisto, Tarja Halonen a Pentti Arajärvi, Martti a Eeva Ahtisaari (2008):
