Z české literatury je jako kniha odhalující intimnosti ze života věhlasných spisovatelů znám klíčový román Lenky Procházkové Smolná kniha (1992), zachycující krizi ve vztahu jakéhosi alter-ega samotné autorky a Ludvíka Vaculíka, jenž svůj pohled letitějšího muže na prožité milostné drama podal v románu Jak se dělá chlapec (1993). K těmto dílům se v několika knihách vyslovila i Vaculíkova žena Madla-Marie. Tereza Boučková se v próze Indiánský běh (1991) zase vypisuje z traumat dcery vyrůstající v rodině opuštěné záletným otcem, tedy Pavlem Kohoutem.

Ve finských literárních dějinách je podobným fenoménem jakýsi knižní dialog manželů Henrika (1924–1984) a Märty (*1935) Tikkanenových. Märta psala výhradně švédsky, zatímco Henrik jako spisovatel dvojjazyčný napsal část svého literárního díla i finsky. Vedle svého spisovatelského a novinářského povolání působil také jako umělec výtvarný; proslul především jako autor stylově svérázných karikatur, tzv. „henriků“. Jako spisovatel se věnoval především tematice násilí a války, kterou traumaticky zakusil z vlastní zkušenosti v první linii fronty sovětsko-finské pokračovací války (1941–44) ještě jako šestnáctiletý chlapec.

Na literární scéně se Tikkanenovi podařilo proslavit až v polovině 70. let. Za účelem autoterapie začal psát autobiografické knihy tzv. „adresové série“ – neboť všechny mají v názvu adresu, na které v popisovaném období svého života bydlel. V první z nich, Brändövägen 8 Brändö. Tel 35 (1975), se vypořádává s obdobím svého dětství, poznamenaným divokým a hýřivým životem jeho svérázných rodičů. V závěru knihy druhé, Bävervägen 11 Hertonäs (1976), vstupuje do života již několik let ženatého Henrika mladá Märta. Seznámení skončí vášnivým poměrem, který oba potajmu udržují sedm let.

Ve třetí adresové knize Mariegatan 26 Kronohagen (1977), odehrávající se ve „zlatých šedesátých“, je partnerům již dopřáno žít spolu jako manželé. Zatímco Märta musí vedle svého bídně placeného zaměstnání učitelky zvládnout i péči o celou rodinu, Henrik se nadále věnuje hlavně své kariéře a bohémskému stylu života, který do manželství přináší občasné neshody, a chátrá kvůli němu i jeho vlastní zdraví.

Literárně činná byla i Märta. Po několika předchozích knihách vydává v roce 1978 román psaný ve verších s názvem Århundradets kärlekssaga (Příběh lásky století, česky 2000). V něm podává vlastní verzi příběhu partnerské dvojice zpracovaného Henrikem v jeho třetí adresové knize. Z Märtina pohledu je Henrik vylíčen jako sobecký, nespolehlivý a naprosto nevypočitatelný alkoholik, který v důsledku své závislosti vytrvale tyranizuje svou rodinu a doma vytváří nesnesitelnou atmosféru napětí i permanentní pocit ohrožení. To z Henrikovy knihy vůbec najevo nevychází, i když v ní sám svůj kladný vztah k alkoholu nepopírá.

Märtina kniha vyvolala ve své době, kdy se hodně hovořilo o ženské emancipaci a přímo o feminismu, literární senzaci a řadu diskusí a byla přeložena do mnoha jazyků. Henrik Märtinu verzi uznal jako autentickou z její vlastní perspektivy. Manželství spisovatelského páru vydrželo až do Henrikovy předčasné smrti. O svém manželovi napsala Märta i další knihy; přes vlastní traumatické zážitky nikdy nelitovala toho, že se s ním kdysi seznámila a následně i prožila část života.

 

Jan Dlask

 

Příběh lásky století vyšel česky v překladu Dagmar Hartlové v roce 2000:

 

Autoportrét Henrika Tikkanena:

 

Obrázky – zdroje: www.sydsvenskan.se, wikimedia commons, www.levneknihy.cz