Hned se háje pozdvihaly, lesy růsti započaly… (Kalevala, Runa druhá, přeložil Josef Holeček)
Les je neodmyslitelnou součástí finské krajiny. Zabírá více než 70 % území, a tak není překvapivé, že mu Finové v roce 1994 vybudovali specializované muzeum. Jmenuje se Lusto (Letokruh) a nachází se v jihovýchodním Finsku poblíž Punkaharju, jedné z vůbec nejmalebnějších finských scenérií.
V moderní budově, jejíž betonovou konstrukci architekti Rainer Mahlamäki a Ilmari Lahdelma pokryli působivým modřínovým obložením, se celoročně pořádají různé akce, tematické dny a programy pro školní mládež. K základnímu sbírkovému fondu patří již více než 13 000 exponátů, na 350 000 fotografií a 1 500 filmů, které souvisejí s lesem, lesnictvím a zpracováním dřeva.
Ve stálých expozicích se lze seznámit s finským lesem jako místem, které přináší lidem obživu, ale také jako místem odpočinku. Najdeme zde i expozici věnovanou mytickému rozměru lesa a jeho zobrazování v lidové poezii, pohádkách a mýtech. V části věnované starým dřevorubeckým technikám a plavení dřeva lze zjistit, jaké nástroje se dřív v lese používaly a jak byla celá práce organizovaná, zajímavé je i porovnání se současnými těžebními stroji a technologiemi. Značná část výstavního prostoru je věnovaná dětem, které si mohou osahat různé typy dřeva, vyzkoušet, zda rozeznají kožešinu nejrůznějších lesních obyvatel, zkusit potěžkat motorovou pilu či v interaktivních hrách naložit klády na návěs.
Když návštěvník vstoupí do prostoru nazvaného „Místnost ticha“, ocitne se u podzimního jezírka, kde se labutě chystají k odletu, ryby mrskají ve vodě a lesem na břehu majestátně kráčí los. Třiadvacet metrů dlouhou a tři metry vysokou fotografii pořídil Antero Tenhunen v národním parku Seitseminen nedaleko Tampere. Na panoramatický snímek se pomocí virtuálních technologií projektují animace různých přírodních jevů. Tato místnost byla původně součástí finského výstavního pavilonu na světové výstavě EXPO 2000, která se konala v Hannoveru.
Každoročně se v muzeu pořádají také krátkodobé výstavy výtvarníků, jejichž dílo buď materiálem, nebo tématem s lesem souvisí. V letošním roce se tak lze seznámit třeba se sbírkou háčkovaných motorových pil propracovaných do nejmenšího detailu. Hlavní výstava je však věnovaná finské národní identitě a vztahu k lesu a představí lesní krajiny na plátnech Huga Simberga, Victora Westerholma, Eera Järnefelta, Pekky Halonena a mnoha dalších finských malířů. A před samotným muzeem stojí i rozsáhlý soubor dřevěných soch vytvořených čím jiným než motorovou pilou.
Upozornění na závěr: všudypřítomná intenzivní vůně dřeva, která se vznáší celým muzeem, je návyková.
Lenka Fárová
Budova muzea lesa:
Finský dřevorubec (1944):
Obrázky – zdroj: wikimedia commons
Krátký pohled do muzejních sbírek: