V Baltském moři, na půli cesty mezi Finskem a Švédskem, se rozprostírá malebné souostroví čítající přes 6500 ostrovů a ostrůvků. Na asi 80 z nich žije takřka 30 tisíc obyvatel. Úředním jazykem je zde švédština, ale Ålandské ostrovy, švédsky Åland a finsky Ahvenanmaa, jsou přesto autonomním územím Finska.

Osud Åland vždy určovaly okolní mocnosti, i když švédskojazyčné obyvatelstvo zde žije už od raného středověku. Z hlediska církevní správy spadaly ostrovy v rámci švédské říše od 14. století pod biskupství v Turku. Proto během napoleonských válek fredrikhamnským mírem roku 1809 připadly spolu s Finskem Rusku. V polovině 19. století pak sehrály důležitou roli v krymské válce, v níž ruské flotily bojovaly s Francií a Anglií také v Baltském moři. Díky demilitarizaci zakotvené v pařížské mírové smlouvě z roku 1856 a jejímu potvrzení Společností národů začátkem 20. let 20. století se ostrovům vyhnula první i druhá světová válka. Když v roce 1917 získalo Finsko na Rusku nezávislost, vyvstala otázka, komu Ålandy připadnou. Obyvatelstvo si přálo připojení ke Švédsku, a tak Finsko ve snaze zabránit odtržení nabídlo souostroví autonomii. Tato nabídka se u Ålanďanů nesetkala s velkým úspěchem a celá záležitost se nakonec dostala k posouzení Společnosti národů. Ta v roce 1921 rozhodla, že Ålandy zůstanou součástí Finska, které muselo obyvatelstvu garantovat právo na švédštinu, vlastní kulturu a tradice. Autonomie byla dále posílena zákony přijatými v letech 1951 a 1992.

Švédštinu jako svou mateřštinu uvádí zhruba 88 % Ålanďanů a finsky se zde skoro nedomluvíte. Kromě jazyka se Ålandy od zbytku Finska liší i v dalších ohledech. Od roku 1954 mají ostrovy vlastní vlajku – červený kříž uvnitř žlutého kříže v modrém poli. Žlutá s modrou symbolizují blízkost se Švédskem, červený kříž na žlutém pak zrcadlí staré švédské barvy pro Finsko. Od roku 1984 mají Ålandy vlastní poštovní známky, vyhledávané sběrateli. Každý rok vznikne kolekce zhruba 16 nových motivů inspirovaných ålandskou přírodou, kulturou, dějinami či společností. Do roku 1993, kdy byla založena nezávislá pošta, byly známky vydávány ve spolupráci s Finskou poštou. Dokonce i z poznávacích značek aut je patrné, že je dané vozidlo registrované na Ålandech. Politicky jsou ostrovy jedním z 19 finských správních krajů, vzhledem k autonomii zakotvené ve finské ústavě se ale jejich pozice od ostatních krajů liší. V ålandském hlavním městě Mariehamnu (finsky Maarianhamina) zasedá 30členný parlament zvaný Lagting, který se poprvé sešel 9. června 1922. O přízeň voličů se ucházejí místní politické strany, nikoli finské. Zároveň Ålanďané volí jednoho garantovaného poslance do finského parlamentu, finských prezidentských voleb a voleb do Evropského parlamentu se účastní jako běžní Finové.

Ålandské souostroví nabízí nezapomenutelnou návštěvu těm, kteří vyhledávají především klid a vychutnávají si detaily. Každý ostrůvek je trochu jiný a dýchá jinou atmosférou. Snad na každém z nich ale najdete pozoruhodný středověký kamenný kostel, který nezřídka bývá tím jediným, co se z minulých století dochovalo. Výběžek s kostelem sv. Anny a přilehlým hřbitůvkem na ostrově Kökar patří k nejmalebnějším místům v celé Skandinávii. Zcela fascinující je důkladná prohlídka komplexu pevnosti Bomarsund. Tu budovali Rusové od 30. let 19. století, kdy se ještě domnívali, že Ålandy přemění v důležitý vojenský opěrný bod v Baltském moři. Plány na velkorysé dostavění pevnosti pak ale zhatily nejen boje za krymské války, ale také pařížským mírem stanovená demilitarizace ostrovů. Přestože se do dnešních dnů dochovaly z pevnosti a rozlehlého zázemí jen trosky, mezi nimiž se pasou ovce, naučné tabule s vizualizacemi celkový monumentální obrázek doplní. Za návštěvu stojí například také zřícenina hradu Kastelholm a nedaleký skanzen, historicko-přírodní naučná stezka na ostrově Prästö nebo již zmiňované hlavní město a důležitý přístav Mariehamn, kde zastavují trajekty při plavbě mezi Finskem a Švédskem. Jedinečné jsou také ålandské sýry nesoucí zpravidla jména místních pamětihodností a vyhlášená specialita ålandspannkaka, která ale spíš než jako palačinka, jak by napovídal název, chutná jako rýžový nákyp kořeněný kardamomem.

V dnešní době je dle průzkumů většina Ålanďanů spokojená s autonomním statusem v rámci Finska, přesto je u ostrovanů patrný patriotismus a silný pocit vlastní svébytnosti. Specifickou ålandskou atmosféru je nejlepší vyzkoušet na vlastní kůži.

Jitka Jindřišková

 

Trajektem od ostrůvku k ostrůvku:

Kostel sv. Anny – Kökar:

Ålanďané si rádi zdobí poštovní schránky – Kumlinge:

Obrázky – zdroje: wikimedia commons, J. Jindřišková