Dějiny finského muže mezi sekyrou do hlavy a kudlou do břicha

S jistou nadsázkou se říká, že prvním finským skinheadem byl Urho Kaleva Kekkonen. To ovšem není pravda. Prvenství patří bezpochyby sedláku jménem Lalli či Lalloi z obce Köyliö v jihozápadním Finsku.

Někdy ve druhé polovině 12. století se s Lallim setkal anglický misionář, svatý Jindřich Uppsalský. Kvůli něčemu se nepohodli a Lalli vzal Jindřicha po hlavě sekyrou. Důvod rozepře se v literatuře uvádí rozličně. Legenda o sv. Jindřichovi (Legenda sancti Henrici) z konce 13. století praví:

„Když Jindřich s opravdovou pílí, moudře a spolehlivě budoval a upevňoval finskou křesťanskou obec, přihodilo se, že chtěl církevním trestem napravit jednoho vraha, aby příliš snadné odpuštění nepůsobilo jako pobídka k páchání (dalšího) zločinu. Nešťastník však tímto spásným lékem opovrhl a vyložil si jej jako rozšíření rozsudku, i pocítil odpor k tomu, kdo se mu snažil napomenutím prospět. Zaútočil na služebníka spravedlnosti, usilujícího o jeho spásu, a krutým způsobem ho zabil. […]

Poté onen bezbožný vrah sejmul s hlavy svatého biskupa pokrývku hlavy, již tento nosíval, vložil si ji na svou hlavu, po návratu domů se pak vychloubal svým zločinem, řka, že zabil medvěda, čímž mínil vraždu světce, radoval se ze svého zlého skutku a pyšnil se nejhoršími činy. Když se pokusil sundat si čepici, již si byl předtím na hlavu nasadil, přilepila se mu k ní kůže i maso, jež si s čepicí odtrhl.“

Od těch dob je v ikonografii zobrazován plešatý Lalli jako světcův atribut. V pravděpodobně stejně staré finskojazyčné veršované a zlidovělé legendě Hymnus o smrti biskupa Jindřicha (Piispa Henderikin surmavirsi) navštívil Jindřich Lalliho statek a v jeho nepřítomnosti si vynutil pohostinství. Lalli se za Jindřichem vydal na lyžích:

Překlad: 1. Mám skutečně děsný hlad. 2. Hleďme. 3. Bůh ti žehnej, mé dítě. 4. Vezmu si na cestu trochu chleba a sena. Tady máš za námahu několik měďáků. 5. Jsem doma, miláčku! Připrav mi cos pernatého a kvas… Co se tu stalo? 6. Cizinec mi vzal všechno, jen chuť na chlapa ne. 7. Zatraceně. 8. Neopovažuj se mě tím praštit!!!!

Zdroj komiksu: https://media.riemurasia.net/albumit/m37920/1368282211.jpg, autor Ropertius. Záměna neznělých konsonantů za znělé má v textu pravděpodobně evokovat starou finštinu.

Vše ostatní pak proběhlo podobně jako v Legendě. Od těch dob Lalliho role v představách Finů kolísá mezi bezbožným vrahem a svobodným mužem zvyklým řešit problémy postaru. Obdobně se Lalliho postava stala archetypem buď bránění okcidentalizaci Finska, anebo ochrany univerzálních hodnot, především svobody.

Veršovaná legenda je z obou nejstarších textů o Lallim patrně ta věrohodnější. Nejvíce v ní promlouvá cizinec Jindřich a finská žena z Lalliho statku. Lalli jako pravý Fin v legendě neřekne slova, poslechne ženu, jde a tne. Biskupovu mitru či dle legendy přilbu si na hlavu dá jakoby mimochodem a „klidně“ se vrací domů.

Lalliho tragická odevzdanost provokovala nejvíce romantiky. V dramatu Lalli národně romantického básníka Eina Leina z roku 1907 je Lalli spíš konsensuální osobností, která se teprve na základě zhodnocení pravděpodobného účinu arogantního biskupa na finskou společnost rozhodne zakročit i s vědomím následků, totiž šílenství a smrti. Role se obrátila, mučedníkem a obětí se stal Lalli. V širší míře získal Lalli hlas ve stejnojmenné novele Arvida Järnefelta z roku 1933, kde je dokonce vypravěčem svého milostného příběhu, a Lalliho hlas v novele neutichá ani po smrti, aby mohl v kapitole „V pekle“ opravit informaci, že tam za hříchy trpí. Järnefeltova aktualizace příběhu dále spočívá v nahrazení sekyry za kudlu, což je ve Finsku dosud nejrozšířenější vražedný nástroj.

 

Michal Kovář

 

Miniatury Eliase Brennera (1671) vytvořené podle středověkých fresek z kostela v Isokyrö. Nahoře: Lalli vraždí biskupa sekerou, dole: Lalli přišel o vlasy poté, co si troufale nasadil biskupskou mitru na hlavu.

Socha Lalliho v obci Köyliö.

 

Obrázky – zdroje: wikimedia commons, M. Švec.