Tauno Palo a finský film pro pamětníky
Finský film se do povědomí českých diváků začal výrazněji zapisovat až koncem 60. a především od 70. let, kdy se v našich kinech objevilo několik pozoruhodných snímků finské nové vlny. Tehdy už ale kinematografie ve Finsku měla poměrně dlouhou tradici, včetně svých prvních zlatých let a řady domácích kasovních trháků, mezi něž patřily především komedie s výraznou hudební složkou. Jedním ze zaručených receptů na úspěch filmových produkcí 30. a 40. let bylo obsadit do hlavní mužské role herce a zpěváka Tauna Pala, který představuje výrazný symbol éry černobílého zvukového filmu ve Finsku. Éry zaplněných kinosálů, kterým ještě nekonkurovaly televizní obrazovky, éry, v níž se navzdory nejistému a turbulentnímu historickému období ubíral příběh žánrové klasiky pod heslem omnia vincit amor přes nejroztodivnější peripetie k jistému happy endu korunovanému závěrečným polibkem.
Tauno Palo (1908–1982) se v hlavních rolích objevoval na stříbrném plátně plných třicet let a zahrál si ve více než šedesáti snímcích soudobé domácí režisérské elity. Podobně jako náš Oldřich Nový proslul zejména úlohami milovníků v hudebních komediích. Nezapomenutelné jsou především jeho role po boku Ansy Ikonenové (1913–1989), s níž si v jedenácti celovečerních snímcích vyměnil bezpočet švitořivých vyznání lásky, svůdných pohledů i romantických polibků a zazpíval nejeden duet, do jehož jímavých nostalgických tónů se dodnes se slzou v oku rád zaposlouchá kdekterý Fin.
K nejslavnějším snímkům, v nichž se nadpozemsky krásným dívkám podlamují kolena pod neodolatelným Palovým pohledem, se řadí například Juurakon Hulda (Děvče z venkova, 1937, r. Valentin Vaala), SF-Paraati (Melodie mládí, 1940, r. Yrjö Norta) či Kulkurin valssi (Tulákův valčík, 1941, r. Toivo Särkkä), k němuž mimochodem scénář napsal Mika Waltari. V 50. letech si Palo zahrál mimo jiné ve Vaalově adaptaci Waltariho divadelní komedie Omena putoaa… (Jablko padá, 1952) či v dnes již kultovním filmu Edvina Laineho Tuntematon sotilas (Neznámý voják, 1955).
Od 30. do počátku 70. let Tauno Palo vystupoval také na prknech Finského národního divadla v Helsinkách a zářnou kariéru zažíval i jako zpěvák populárních melodií. Celkem třikrát získal finskou filmovou cenu Jussi za nejlepší mužskou hlavní roli a roku 1958 byl za zásluhy v oblasti kultury oceněn prestižním vyznamenáním Pro Finlandia.
Michal Švec
Tauno Palo a Ansa Ikonenová ve filmu Melodie mládí (1940):
Tauno Palo ve filmu Tulákův valčík (1941):
Tauno Palo ve filmu Tulákův valčík (1941)
Více k tématu:
Seidl, Tomáš (ed.). Katalog 41. Letní filmové školy Uherské Hradiště. LFŠ 2015.
Meri, Lauri. Tauno Palo. Helsinki: Otava 2008. (finsky)
http://www.elonet.fi/fi/henkilo/223180 (finsky)
Obrázek – zdroj: Wikimedia Commons