V době po druhé světové válce se v některých českých, ale i německých či ruských městech objevily tzv. „fiňáky“, obytné dřevěné domečky dovezené na základě mezinárodních obchodních dohod z Finska. Mnohde svým obyvatelům slouží dodnes, například v Lokti, Ostravě, Poděbradech, Roztokách u Prahy, Ústí nad Labem a unikátní je jejich počet v sevřené urbanistické struktuře v Pardubicích – Ohrazenicích. A dnešní návštěvník finského hlavního města má možnost ve velkém takové domy spatřit ve čtvrti Käpylä, zajímavém fenoménu nepříliš dlouhé kulturní historie moderních Helsinek.
Název čtvrti se odvozuje od finského slova käpy, tedy šiška, neboť nedaleko se kdysi nacházel statek Kottby, který rovněž měl toto slovo ve svém švédskojazyčném pojmenování. Čtvrť se nachází přibližně pět kilometrů na sever od centra; je dostupná po ulici Mäkelänkatu, která právě v Käpylä přechází do druhé nejfrekventovanější helsinské výpadovky Tuusulanväylä. Käpylä je rovněž zastávkou městských helsinských vlaků a místní kolorit dotvářejí především klasické helsinské zelené tramvaje číslo 1 a 1A (bohužel kromě víkendů, neboť i místní hromadná doprava „zeštíhluje“) s údajně nejsevernější konečnou tramvajovou točnou na světě vůbec.
První plány na tuto obytnou čtvrť se datují do druhého desetiletí 20. století; cílem bylo přispět k řešení bytové krize v hlavním městě, a to levnými a jednoduchými dřevěnými domky pro nižší střední třídu. Stavět se tehdy začalo po vzoru anglického zahradního města, čímž vznikla původní oblast s dřevěnými domky, tzv. Puu-Käpylä, tj. dřevěná Käpylä. Přísná pravidla bytového společenství dovolovala majitelům vlastnit pouze polovinu takového domu a směli ji mít jen k bydlení vlastnímu, nikoliv k dalšímu pronájmu. V dalším desetiletí se v oblasti začaly stavět i domky z jiných materiálů než ze dřeva a rovněž domy poschoďové. Známé jsou areály tzv. Olympiakylä a Kisakylä postavené pro potřeby olympiád pořádaných v Helsinkách: jednak zrušené olympiády plánované na rok 1940, i olympiády skutečně realizované roku 1952.
V 60. letech se zrodil plán na zbourání oblasti a na místo dřevěných domků měly být postaveny poschoďové domy zděné. Předpokládalo se, že oprava původních domů by byla dražší než výstavba nových. Plán vyvolal nevoli veřejnosti a roku 1971 bylo rozhodnuto, že tato čtvrť je z hlediska stavební historie cenná a zaslouží si zachování a rekonstrukci.
Dnes je Käpylä s přibližně osmi tisíci obyvateli známá především tím, že zde vyvíjí spolkovou činnost velké množství místně zakotvených občanských sdružení; mj. je tu tzv. Karjalatalo, Karelský dům, postavený po druhé světové válce jako středisko pro evakuanty z původně finské oblasti Karélie, obsazené Sovětským svazem. Na nedaleké skále Taivaskallio je možné ještě i dnes spatřit protiletadlové dělo a zbytky několika protiletadlových základen, památky po finské obraně hlavního města z dob druhé světové války. Käpylä má svůj funkcionalistický kostel, základní školu i gymnázium. A získat v této oblasti dřevěný domek nevyjde v současnosti právě nejlevněji.
Jan Dlask
Olympijská vesnice v Käpylä (1940):
Protiletadlové dělo na Taivaskallio:
Tramvajová trať na Mäkelänkatu ve čtvrti Käpylä:
Více k tématu:
http://kaupunginosat.net/kapyla/
http://kaupunginosat.net/kapyla/kapyla-seura
obrázky – zdroj: Wikimedia Commons