Se smutkem, který slovy vůbec nelze vyjádřit, vzpomínáme na našeho dlouholetého kolegu, kamaráda a přítele, literárního vědce a učitele Mgr. Jana Dlaska, Ph.D. Byl to člověk neokázalý, originální a hlavně laskavý. Jeho život, zasvěcený především tvůrčí vědecké práci a pedagogickému působení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, byl nesmyslně přerván 21. prosince 2023.
Jan Dlask se narodil v roce 1973 v Pardubicích. Po maturitě na tamním gymnáziu se přihlásil na magisterský obor finština-švédština, který v roce 2000 absolvoval státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové práce na téma Finskošvédský spisovatel Christer Kihlman a společenská problematika v jeho díle. O dva roky později se pustil do doktorského studia oboru Germánské literatury a do psaní práce disertační, kterou zasvětil všestrannému zmapování a analýze debaty mezi dvěma finskošvédskými autory: Christerem Kihlmanem a Henrikem Tikkanenem. Disertaci obhájil v roce 2010 a k oběma svým oblíbeným spisovatelům a jejich dílu se následně často vracel.
Vědecky byl díky své jazykové kombinaci vždy rozkročen mezi finskou a švédskou, resp. skandinávskou literaturou, jejich ideální propojení našel ovšem v literatuře finskošvédské. Literárněsociologickou sondu do jejích poválečných dějin, kterou provedl v disertaci, následně rozšířil ve svém postdoktorském projektu podpořeném v letech 2014–2016 Grantovou agenturou ČR, jehož hlavní výstup představovala monografie Dějiny finskošvédské literatury v perspektivě bourdieuovské sociologie (2018). Postupem času bourdieuovskou inspiraci a zaujetí finskošvédskou literaturou přenesl na obecnější rovinu zájmu o menšinové literatury a život etnických menšin, ať už se jednalo o sámskou menšinu na severu Evropy či o ugrofinské menšiny žijící na území Ruska. Tento zájem logicky vyplýval z Janova sociálního cítění a smyslu pro spravedlnost, které u něho šly ovšem ruku v ruce s kritičností vůči nebezpečně naivním utopiím. Kromě toho publikoval články o moderní finské literatuře, v posledních letech zejména o dílu Miky Waltariho, o literatuře brakové, zvláště tradici švédské detektivky, či o recepci finské literatury v českém prostředí z hlediska literární sociologie.
Od roku 2002 Jan Dlask vyučoval kurzy finské literatury a překladatelské semináře na oddělení finštiny, resp. finských studií, a to nejprve v rámci Ústavu obecné lingvistiky, od roku 2015 v Ústavu germánských studií. Od září 2023 oddělení finských studií ÚGS vedl. Ke studentům přistupoval se stejnou poctivostí a otevřeností jako k vlastním vědeckým tématům. Byl vždy systematický, pečlivý a nápomocný. Vedl desítky bakalářských a diplomových prací na nejrůznější literární a kulturně-literární témata, napsal také řadu oponentských posudků na závěrečné práce zdejších studentů skandinavistiky či oboru baltistika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Překladatelské práci se sám věnoval spíše okrajově, o to více k ní však vybízel studenty, jimž byl vždy připraven pomoct jako konzultant či autor podstročniku. Redakčně se podílel na dvou čtenářsky velmi úspěšných studentských antologiích povídek: Lesní lišky a další znepokojivé příběhy (2016) a Za letních nocí se tu nespí lehce (2019). Byl také součástí širšího týmu, který pod vedením jeho bývalého žáka Michala Švece přeložil a k vydání připravil antologii finské lyriky Bílé přeludy na vlnách (2022).
Za velmi podstatnou součást své práce Jan Dlask vždy považoval i popularizaci svého oboru v podobě recenzí na překlady severské beletrie i non-fiction, různých aktualit i studií, které pravidelně publikoval mj. v časopisu Tvar, v revue Souvislosti či v internetovém literárním časopisu iLiteratura.cz. Nepsal však jen o čistě literárních tématech. Jako homo politicus se aktivně zajímal o současné společenské i politické dění jak na severu Evropy, tak v Česku, o čemž svědčí řada jeho textů zveřejněných např. v časopisu Přítomnost. Ve svých článcích často obě prostředí trefně srovnával, kriticky hodnotil a hledal vhodné inspirace pro českou politickou scénu, školský systém i akademické prostředí. Spolupracoval také se Skandinávským domem, kde býval hostem různých literárních pořadů či diskusí.
Vyjmenovat vše, čím Honza žil, bohužel daleko přesahuje rozsah tohoto textu. Kromě literatury a politiky měl tento hrdý Pardubičák rád vlaky, hudbu kapely Mňága a Žďorp, finské dehtové pastilky a moučníky všeho druhu. Je těžké pochopit, že náhlý tragický odchod empatického kolegy a oblíbeného učitele Jana Dlaska, toho dobrého, mile staromódního člověka pevných zásad, je definitivní. Z množství zpráv, projevů účasti a vzpomínek, které stále přicházejí nejen z České republiky, ale i od kolegů z mnoha finských, švédských, polských či německých univerzit, od dávných absolventů i současných studentů, je jasné, že důležitým členem finštinářské rodiny i širšího severogermánského (nejen) akademického společenství bude i nadále.
Nezapomeneme.
Za kolegy a přátele
Lenka Fárová, Michal Kovář, Viola Parente-Čapková