V samém srdci Helsinek stojí od roku 2011 Musiikkitalo (Dům hudby). Působí neokázale, a zároveň velkoryse a reprezentativně. Svým programem láká návštěvníky především k poslechu vážné hudby, ale svou koncepcí a polohou přitahuje rozmanité subkultury a přímo vybízí k podnětným a nečekaným setkáním.

Impulz k postavení budovy vzešel ze Sibeliovy akademie, jejíž zaměstnanci a studenti si přáli důstojné zkušební a koncertní prostory soustředěné na jednom místě v centru města. Nápad se okamžitě zalíbil také Symfonickému orchestru finského rozhlasu a Helsinské filharmonii. Obě tělesa postrádala zkušebny i sály s odpovídající akustikou. Mezinárodní architektonickou soutěž na podobu koncertního domu vyhrál třicetičlenný tým kanceláře LPR-Arkkitehdit se sídlem v Turku. Jako akustický designér byl vybrán Japonec Yasuhisa Toyota, jehož rukopisem se pyšní například akustická realizace Labské filharmonie v Hamburku, DR Koncerthuset v Kodani nebo Walt Disney Concert Hall v Los Angeles.

Návrh „a mezza voce“ zvítězil právě pro svoji účelnost, nenápadnou důmyslnost, skvělé technické a akustické parametry a citlivou volbu materiálů. Prosklené stěny a místy také podlahy souzní s řešením vedlejší budovy Muzea moderního umění Kiasma a kancelářského komplexu Sanomatalo. Dřevěné obložení odkazuje k nedalekému parku v zálivu Töölönlahti plnému úctyhodně starých stromů a dozelena se zbarvující kov fasád a drobnějších architektonických prvků koroduje v tomtéž odstínu jako střecha blízkého Národního muzea. Sousedství monumentálního Parlamentu si vynutilo zahloubit Dům hudby několik pater pod zem. Architekti museli respektovat zadání, podle něhož stavba nesmí převyšovat nebo zastiňovat budovu, ve které zasedají poslanci.

Veškeré prostory Domu hudby jsou bezbariérové, všechny tři vstupy lemují stylové a chytře navržené stojany na kola. A cyklistů proudí kolem skutečně mnoho. Přijíždějí sem nejen z centra a po cyklostezce vedoucí podél železniční trati, ale i od Západního přístavu. Přímo na Kansalaistori (Občanské náměstí) u Domu hudby totiž ústí 1,3 km dlouhá Baana – stezka pro pěší a cyklisty vybudovaná v místech bývalé železniční spojky a slavnostně otevřená v Den Helsinek (12. června) roku 2012. Revitalizace tohoto prostoru skončí až dostavbou Ústřední budovy Městské knihovny v Helsinkách v prosinci 2018.

Zčásti vydlážděné a zčásti travnaté náměstí bývá v obležení skejťáků a během celého roku ožívá různými festivaly. Letní terasa baru Domu hudby zasahuje až sem, podílí se tak na pestrosti pouličního života a potvrzuje, že i koncertní dům je veřejný prostor otevřený všem.

Dům hudby společně spravují město Helsinky, finský stát a YLE (finská veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost), která dlouhodobě udržuje vysoký standard veškerého technického vybavení sálů a stará se o ozvučení koncertů. Řada z nich zazní v přímém přenosu v rozhlase a později zůstává k poslechu na streamu. Součástí této péče je myšlenka, že hudba má být dostupná všem. Proto jsou i vstupenky na koncerty cenově odstupňované, důchodci a studenti získají významnou slevu. Velké oblibě se těší dětské koncerty a komornější nebo alternativní produkce v malých sálech. V létě, kdy mají členové obou velkých „domácích“ orchestrů dovolenou, probíhají ve foyer Domu hudby odpolední koncerty, na které je vstup zdarma.

Alžběta Štollová

 

Více k tématu:

Před návštěvou si prostudujte program:

https://yle.fi/aihe/rso RSO: Radion sinfoniaorkesteri (Symfonický orchestr finského rozhlasu YLE)

http://helsinginkaupunginorkesteri.fi HKO: Helsingin kaupunginorkesteri (Helsinská filharmonie)

http://www.uniarts.fi/kalenteri Siba: Sibeliuksen-Akatemia(Sibeliova akademie), která je od roku 2013 spolu s Kuvataideakatemia (Akademií výtvarných umění) a Teatterikorkeakoulu (Vysokou divadelní školou) součástí Taideyliopisto (Univerzity umění).

 

Atmosféru širšího prostoru Domu hudby spoluvytváří několik soch. Jednou z nich je od stropu visící Gaia pojmenovaná po řecké bohyni Země. Kirsi Kaulanen ji vytvořila z 2200 kg leštěné nerezové oceli:

 

Prvky interiéru velkého sálu, který pojme až 1704 posluchačů, evokují stěny kouřové sauny a nepravidelný pohyb nedalekých mořských vln:

 

Obrázky – zdroje: A. Štollová, wikimedia commons