Ve Finsku žije celkem asi 200 000 sobů. Můžete tady potkat soba polárního lesního a soba polárního evropského. Ani jednoho z nich si však nesmíme splést se zpola domestikovanou formou soba evropského. Poddruhy se liší mj. stavbou těla a barvou srsti. Sobi obecně jsou dobře přizpůsobeni životu v nehostinných arktických podmínkách. Díky svým širokým kopytům se neboří do sněhu a hustá srst z tisíců dutých chlupů je dokonale chrání před tuhou zimou. Jako u jediného zástupce z čeledi jelenovitých, nosí parohy samec i samice. Sobí paroh je nejrychleji rostoucí kostí na světě, může vyrůst až o neuvěřitelné 2 cm za den.

Chov sobů má dlouhou historii a pro lidi obývající severní části našeho kontinentu i obrovský význam. Zpočátku byli sobi jenom loveni, ale když tamní lidé pochopili, že toto zvíře jim skýtá všechny hlavní suroviny pro přežití, zčásti je domestikovali. Sobí maso a mléko využívali k snědku, kožešinu použili na výrobu oděvů a zabezpečení obydlí, z parohů vyráběli pracovní nástroje a samotní sobi sloužili jako tažná zvířata i dopravní prostředky. Při návštěvě Laponska se i dnes můžete svézt na sobím zápřahu, ačkoli domácí obyvatelé dávají dnes přednost sněžným skútrům.

Ve Finsku, na rozdíl od Norska a Švédska, není chov sobů výlučným právem původního sámského obyvatelstva. Chovatelem může být jakýkoliv občan Evropské unie, který dlouhodobě žije v oblasti chovu sobů (poronhoitoalue). Ta zabírá 36 % celkové plochy Finska a je rozdělena na 54 menších oblastí (paliskunta), z nichž každou tvoří společenstvo vlastníků sobů, kteří na svém území zodpovídají za své soby.

Chov sobů je pro mnohé Finy a Sámy životním stylem. Je to řemeslo a tradice, jež se dědí z generace na generaci. Tato práce uprostřed nádherné přírody je vskutku náročná, vyžaduje určité znalosti i dovednosti. Tak jako ze všeho v dnešní době, i z chovu sobů se postupně stává stále větší byznys. Sobi ale nehynou jen jako hospodářská zvířata. Při střetu s dopravními prostředky jich ročně zahyne kolem 3000. Proto, aby je bylo během dlouhých polárních nocí lépe vidět, jim chovatelé natírají parohy reflexní barvou.

Důležitost sobů v životě seveřanů dokazuje i fakt, že existuje kolem 40 různých pojmenování pro soba, v závislosti na jeho věku, velikosti, barvě apod. Sobi jsou také neoddělitelnou součástí duchovní kultury domorodých etnik  – Sámů ve Skandinávii i dalších národů na Sibiři. V původní spiritualitě, jež v těchto kulturách přežívá doposud, se motiv soba objevuje velice často. Věří se, že vyprovází duše zemřelých na onen svět.

Pokud se chcete dozvědět více, navštivte ve Finsku některou ze sobích farem, kde je turistům umožněno podívat se na chov sobů zblízka. Zároveň je dobré nezapomínat, že sob je nejen milé zvířátko, ale především zvíře užitkové, jež lidem na severu již po staletí pomáhá přežít. Je třeba počítat i s tím, že v jednu chvíli hladíte jemňoučkou sobí srst, a o pár minut později si znenadání pochutnáváte na sobím buřtíku. Mimochodem, sobí maso je údajně jedno z nejzdravějších, protože neobsahuje cholesterol.

Nina Kapušová

 

Více k tématu:

Václav Marek: Staré laponské náboženství. Pavel Mervart, Červený Kostelec, 2009.

Rozsáhlé a podrobné pojednání o chovu sobů u Sámů z pera českého lappologa Václava Marka vyjde v příštím roce taktéž v nakladatelství Pavla Mervarta.

 

Obrázky – zdroje: wikimedia commons, N. Kapušová

 

Sobi při migraci překonávají vzdálenost tisíce kilometrů:

Při návštěvě sobí farmy:

Krátké video ze života sámského chovatele sobů: