Církev ve Finsku

Blížíme-li se k Helsinkám lodí, otevře se před námi scenérie se dvěma výraznými vyvýšenými body. Jde o dvě církevní stavby: tzv. Helsinský dóm, bílá neoklasicistní evangelická katedrála, nazývaná také někdy „Velký kostel“ a dříve i podle svatého Mikuláše, a červený pseudobyzantský pravoslavný Chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodičky, kterému se většinou říká Uspenská katedrála. Tato konstelace se zastoupením staveb dvou důležitých větví světového křesťanství vypovídá něco postavení Finska mezi západem (Švédskem) a východem (Ruskem). Říká ale také něco o náboženství v této zemi: protestantská Finská evangelicko-luteránská církev a Finská pravoslavná církev jsou tu dvěma hlavními náboženskými institucemi, které mají v zákonu postavení podobné státním církvím.

To, že interiér Helsinského dómu zdobí sochy i německých reformátorů, naznačuje, odkud duchovně čerpá finské protestantství: z Martina Luthera, jehož jméno má církev dokonce i v názvu; jeho druhá část, „evangelická“, odkazuje, jak je u protestantů běžné, na evangelium jako součást Písma, tedy Bible. Tato církev je ve Finsku zdaleka největší: jejími členy byly v roce 2017 necelé čtyři miliony Finů v celkem 400 farnostech, což odpovídá 71,9 % všeho finského obyvatelstva. Církev má své vlastní zaměstnance, ale na její správě se podílejí rovněž laici. V jejím čele stojí arcibiskup se sídlem v Turku. Čecha navyklého na to, že symbolem evangelictví je především kalich, může překvapit, že ve finských protestantských kostelech se používají kříže.

Kromě pořádání bohoslužeb vyvíjejí farnosti i jinou mnohostrannou činnost: jsou aktivní v charitativní a sociálně-diakonické oblasti, organizují aktivity pro různé věkové skupiny od dětských kroužků a táborů v přírodě přes diskusní kluby, biblické hodiny a modlitební chvilky až po sborový zpěv, pořádají i různé sbírky či pomáhají při integraci přistěhovalců. Důležitou součástí církve je tradiční konfirmační škola pro mladé lidi od 15 let. Působení církve se neomezuje na finský jazyk: vedle toho, že církev organizuje i misionářskou činnost v zahraničí, v oblastech se švédskojazyčnou menšinou ve Finsku existují např. i farnosti švédskojazyčné či dvoujazyčné. K úkolům církve patří také péče o kostelní budovy a hřbitovy a dokonce i vedení matrik. Členové církve platí církevní daně.

V poslední době přispívá k úbytku počtu členů církve to, že ukončit členství v ní je možné pouhým vyplněním elektronického formuláře na jejích webových stránkách. K aktivně věřícím patří pouze menší část finské populace: např. posledních církevních voleb se v roce 2014 účastnilo jen 15,5 % členstva. Církev se účastní celospolečenských debat, v nichž po dlouhou dobu zastávala názory konzervativní. Časy se ale mění: od roku 1988 v ní mohou vedle farářů působit rovněž farářky, v jejím vedení se v současnosti objevují osoby podporující stejnopohlavní sňatky. Stejně tak její někteří představitelé vedou kampaně proti nuceným odsunům osob, kterým nebyl ve Finsku udělen azyl, do země jejich původu.

Finská pravoslavná církev je důkazem toho, že křesťanství do Finska nepřicházelo jen ze západu, ale ve velké míře také z východu, jak o tom svědčí i finská slovní zásoba. K této církvi, která je součástí pravoslavné církve celosvětové, patří něco přes 1 % obyvatelstva země; v literatuře je někdy chybně vedena i pod názvem „řeckokatolická“. I když většina pravoslavných věřících žije v jižním Finsku, nejsilnější postavení má tato církev na východě země. Část finských pravoslavných tvoří lidé evakuovaní z oblastí, které bylo Finsko po druhé světové válce nuceno postoupit Sovětskému svazu. Od roku 1991 počet pravoslavných v zemi roste, a to také díky přistěhovalectví z Ruské federace. Sídlem finského pravoslavného arcibiskupa je Kuopio.

Obě dvě největší finské církve spolu ekumenicky spolupracují. Dále se v zemi vyskytují další malé skupiny protestantů, římští katolíci, muslimové, židé i jehovisté či mormoni, dohromady zastupující jen 1,6 % obyvatelstva. Ve finské kultuře je výrazně viditelné tzv. probuzenecké hnutí s několika různými proudy, které působí uvnitř evangelicko-luteránské církve. Přes 25 % populace je bez vyznání.

Kdokoliv, ať jde o věřícího, agnostika nebo ateistu, při pozornějším studiu finských poměrů odhalí, že církev je neodmyslitelnou součástí kultury a dějin země. Nejde jen o to, že finská tradice zahrnuje původně církevní svátky jako Vánoce či Velikonoce, ale též obdivuhodné civilizační výdobytky, jako je například školství, péče o nemocné i spisovný jazyk, původně ve Finsku vznikly především zásluhou činnosti církve, ať již předreformační či poreformační.

Jan Dlask

 

Obrázky – zdroje: wikimedia commons, www.kauhavanseurakunta.fi

Dóm v Turku, jediná finská středověká bazilika a jedna z nejvýznamnějších historických budov v zemi, byl postupně dostavován a obsahuje tak různé architektonické styly:

Interiér kostela v Alahärmä, který zvítězil v anketě o nejkrásnější finský kostel:

Úvod > Finsko100 > Církev ve Finsku