Pokud jste dosud marně dumali nad tím, jak se ve finské literatuře zrodil žánr „finského podivna“, možná jste zapomněli vzít do úvahy finské pamlsky. Jejich magický realismus, vědecká fantastika i hororovost je přece nezpochybnitelná! Představíme vám trojici těch nejpodivnějších.
1. Salmiakki aneb Finové cucají chlorid amonný
Když se překladatelka Kateřina Krištůfková v rozboru jednoho nepříliš vydařeného překladu pozastavila nad tím, jak může knižní postava cucat chlorid amonný, a vyhodnotila výskyt salmiaku v knize jako překladatelskou botu, ukázalo se, že věhlas slaných pendrekových bonbonů za hranice Finska stále úplně nepronikl. O to silnější vztah však Finové ke svému černému salmiakki mají. Bonbony s chloridem amonným a výtažkem lékořice pojídají u televize i na večírcích, rádi si dají také salmiakovou zmrzlinu, vodku či čokoládu se salmiakovou náplní. Do oddělení cukrovinek se salmiakki dostal z lékárenských pultů, kde se původně prodával jako lék na nachlazení. Evropská unie se v roce 2012 pokusila prodej salmiakových pamlsků ve Finsku zakázat, protože mnohonásobně překračují povolené množství chloridu amonného, ale nařízení se pro velký odpor udrželo v platnosti jen několik měsíců. Finové se zkrátka svého slaného pendreku jen tak nevzdají.
2. Tervajäätelö – zmrzlina s příchutí dehtu
Pokud bychom měli zařadit dehet do kulturního kontextu, některým se možná vybaví belgický komiks Lucky Luke, kde protagonista trestal desperáty divokého Západu vymácháním v dehtu a peří. Ve finské kultuře má dehet lepší pověst. V Oulu a dalších dehtových baštách se vyráběl spalováním sosnového nebo olšového dřeva a na rozdíl od dehtu uhelného není tento typ karcinogenní. Ve Finsku se jím v minulosti dezinfikovaly například sauny, natíraly se jím čluny, ale používal se též k ošetřování řezných ran či léčbě kůže. Ostatně staré finské rčení praví, že „pokud nepomůže sauna, kořalka ani dehet, choroba je na umření.“ Nakonec pronikl dehet také do potravinářského průmyslu. Stal se hlavní příchutí tvrdých bonbonů Terva Leijona a kopečková dehtová (tervajäätelö) patří k oblíbeným letním pochoutkám. A ano, chutná tak trochu jako popelník.
3. Mämmi – ošklivé velikonoční káčátko
Velikonoční dezert mämmi se vyrábí z žitné mouky a sladu, je téměř černé barvy, lepkavé kašovité konzistence a jeho vzhled není příliš lákavý. Chutná však o něco lépe, než vypadá. Příprava spočívá ve složitém chemickém procesu, směs se zapéká, přičemž prochází neenzymatickou reakcí, poté musí ještě několik dní odpočívat. Výsledný produkt chutná sladce, ačkoli obsahuje jen 2 % cukru, a je bohatý na stopové prvky. V minulosti se mämmi připravovalo zejména v západním Finsku a skladovalo se v březových miskách zvaných tuokkonen nebo rove. Do východního Finska se mämmi rozšířilo až ve třicátých letech 20. století prostřednictvím novinových receptů. Konzumuje se zpravidla zalité smetanou či mlékem, někdy také s vanilkovou omáčkou. Mimochodem, podobně jako se v Česku na Zelený čtvrtek prosazuje zelené pivo, ve Finsku seženete o Velikonocích pivo s příchutí mämmi. Podle některých cizinců má k mämmi chuťově blízko irské pivo Guiness, to však Finové vehementně odmítají. Mämmi považují výlučně za své kulturní dědictví.
Ema Stašová
Více k tématu:
https://www.is.fi/kotimaa/art-2000000548394.html
https://fi.wikipedia.org/wiki/M%C3%A4mmi
Obrázky – zdroje: J. Hanušová, Z. Vorlíková
Vypadá to jako zmrzlina, ale chutná to jako dehet. Co je to?
Stručný návod na přípravu mämmi: