Známý ruský vtip praví, že nejnebezpečnější zbraní, kterou lidstvo vymyslelo, byl křižník Aurora, protože jediný jeho výstřel způsobil více než 70 let komunistické diktatury v Rusku a následně i dalších zemích střední a východní Evropy. Jedním z mála národů, kterým bolševická revoluce v říjnu 1917 naopak přinesla nezávislost, byli právě Finové.

Od roku 1809 bylo finské velkoknížectví součástí carského Ruska a nutno podotknout, že po většinu této doby byli Finové ke svým ruským panovníkům velice loajální. Ke změně došlo až s nástupem Mikuláše II. na konci 19. století a snahou carských úředníků Finsko rusifikovat. Finové, v té době již národně probuzení a rozvíjející své národní hnutí, se snahám vnutit jim ruský jazyk a správu bránili ze všech sil. Po vypuknutí 1. světové války si podobně jako jiné malé evropské národy uvědomili, že se jim naskýtá šance využít tohoto válečného konfliktu k získání nezávislosti. Došlo tak k navázání kontaktů s Německým císařstvím a několik tisíc mladých finských mužů odešlo tajně do Německa, kde vytvořili 27. prapor horských myslivců (jääkärit), který se účastnil bojů proti Rusům na východní frontě.

Zásadní změnu ve vývoji, a to nejen pro Finy, přinesla tzv. únorová revoluce v Rusku (dle gregoriánského kalendáře revoluce začala 8. března 1917). 15. března car Mikuláš II. abdikoval, a když se nástupnictví vzdal i jeho mladší bratr Michail, skončilo po více než třech stoletích panování Romanovců v Rusku. Nově vzniklá tzv. prozatimní vláda prakticky okamžitě zrušila všechny rusifikační zákony namířené proti Finům, kteří tak získali nazpět svoji dřívější autonomii. Pozice petrohradské vlády však byla velice nejistá a slabá a čelní politici ve Finsku se začali klonit k názoru, že budoucnost jejich země spočívá v nezávislosti na Rusku.

Klíčovým mezníkem na finské cestě k nezávislosti byla bolševická říjnová revoluce (dle gregoriánského kalendáře 7. listopadu) v Rusku, jejíž počátek byl signalizován právě výstřelem z křižníku Aurora. Jedním z hlavních bodů bolševického programu bylo právo národů na sebeurčení. Toho Finové využili a již 15. listopadu vydali deklaraci nezávislosti s návrhem na vznik republikánské vlády. 4. prosince tento návrh přečetl předseda finského senátu Per Evind Svinhufvud v parlamentu a 6. prosince byla deklarace parlamentem přijata a oficiálně vyhlášena. Bolševici s V. I. Leninem v čele se v tu dobu nacházeli ve velice tíživé situaci: na jedné straně museli čelit svým oponentům v boji o moc v Rusku, na druhé straně na ně tlačili představitelé Německa, kterým Lenin slíbil okamžité uzavření míru na východní frontě. Navíc tajně doufali, že vyhlášení nezávislosti umožní vypuknutí bolševické revoluce i ve Finsku. Proto bez větších průtahů ještě na konci prosince 1917 sovětská vláda schválila finskou nezávislost, a Finsko se tak oficiálně stalo nezávislou zemí.

Tomáš Masař

Obrázky – zdroje: wikimedia commons, T. Masař

Finský text prohlášení nezávislosti: