Ve Finsku vždy byla nářečí středem poměrně značné pozornosti jazykovědců a nejen jejich. Postoje k nim se proměňovaly – mohla být viděna jako zachovalé poklady finské identity, rozmanitého a autentického vyjadřování, nebo i jako zkažené varianty standardního jazyka, symbol venkovanství a zaostalosti. V poslední době se však nářečí těší velké oblibě a zájmu, mluví se o murrebuumi – boomu nebo rozkvětu nářečí. Ten se většinou datuje od 90. let 20. století a projevuje se zejména průnikem nářečí tam, kde bychom je dříve nečekali.

Jedním z výrazných projevů tohoto tzv. murrebuumi je překládání do dialektů. Překládají se zejména komiksy, první vlaštovkou byl Asterix v savoském dialektu  v roce 1997, ale od té doby vyšlo i mnoho dalších komiksů v různých finských nářečích –  například Kačer Donald nebo Harald Hrozivý (Harald Hirmuinen). Vydávají se také slovníky různých nářečí, turistické průvodce, překládají se i biblické texty (např. Raamatun parhaat paikat Rauman giälell, přel. Hannu Heino, Kirjapaja 2001). Do nářečí kraje Savo i nářečí jižní Pohjanmaa byla přeložena Kalevala. Vydávají se i místní noviny, v nichž je nářečím vše včetně inzerátů.

Není asi příliš přehnané tvrdit, že málokde prošla společnost v průběhu 20. století takovou proměnou jako ve Finsku. Industrializace a stěhování do měst zde nastaly poměrně pozdě, jejich tempo však bylo nevídané. Z převážně agrární společnosti konce 19. století, kde mnohdy jediným potřebným vyjadřovacím prostředkem bylo nářečí rodného kraje, se stala moderní společnost v pohybu, někdejšímu způsobu života na hony vzdálená. Sociolingvisté mluvili o postupném stírání rozdílů mezi nářečími a šíření krajově nevyhraněných variant mluvené finštiny. Dalo se pozorovat, jak se mluvčí, kteří se přistěhovali do měst a zejména do města hlavního, ve větší či menší míře zbavují nářečních rysů, které by prozradily jejich „venkovanství“. A tento proces samozřejmě pokračuje i dnes. Co tedy stojí za současnou oblibou nářečí?

Zmíněná vydání v některém z finských nářečí bývají často humorná, kde humor vzniká zejména tím, že je nářečí použito v pro ně zcela neautentickém prostředí ‒ například Římané stejně jako Galové nebo Vikingové mluví v komiksech květnatým savoským nářečím nebo nářečím jižní Pohjanmaa. Tyto texty bývají také obvykle napěchovány nářečními výrazy v mnohem vyšší míře než při autentickém vyjadřování v dialektu. Lze se ale setkat i s texty, které se vymanily z této humorné polohy – u překladů biblických textů se zmiňuje spíše přiblížení textu čtenáři a například oblíbené básně Heli Laaksonen v jihozápadním nářečí oslovují mimo jiné sdělnou kritikou moderní společnosti. Pro nářeční texty tak kromě humornosti může být příznačná idyličnost – vyvolávají představu krajiny domova nebo někdejšího způsobu života. Podle mnohých je pak současná obliba nářečí výrazem hledání identity v globalizujícím se světě, hledání pocitu sounáležitosti i vymezení se vůči centrálním autoritám.

 

Petra Hebedová

 

Více k tématu:

Koski, Mauno: Murteet muodissa. In: Äidinkielen merkitykset. Eds. Ilona Herlin, Jyrki Kalliokoski, Lari Kotilainen ja Tiina Onikki-Rantajääskö. Helsinki: SKS, 2002, s. 49-74.

Mielikäinen, Aila: Kirjoitettua murretta. Kielikello 4/2001. http://www.kielikello.fi/index.php?mid=2&pid=11&aid=1293

Paunonen, Heikki: Muuttuvat puhesuomen muodot. In: Kielestä kiinni. Eds. Seija Aalto, Auli Hakulinen, Klaus Laalo. Helsinki: SKS, 1996, s. 209‒232.

Web básnířky Heli Laaksonen: http://www.hulimaa.fi/   

obrázek – zdroj: yle.fi