Finská krajina je geologicky velmi staré i zajímavé území. Patří do celku Fennoskandie (Baltský štít) zahrnujícího Finsko i velkou část Skandinávie, který se zformoval před 3 až 3,5 miliardami let. Za dobu své existence zažila Fennoskandie mnoho morfologických proměn i změn složení a struktury. Významně se na nich podílely poslední doby ledové, které skončily před přibližně 10 000 lety. V tomto období se vytvořila finská krajina, jak ji známe, i s tisícovkami jezer.

Při putování napříč Finskem si můžeme povšimnout různých geologických zvláštností. Už v jižním Finsku v okolí hlavního města najdeme pozůstatky zajímavých přírodních jevů. Když si uvědomíme, že Helsinky jsou z větší části vystavěny na skalnatém podloží (peruskallio), jehož věk dosahuje přibližně dvou miliard let, může nejednoho návštěvníka a milovníka přírody naplnit úžas. Původní skály můžeme vidět na mnoha místech přímo ve městě (například v lokalitách Josafaatin kalliot nebo Kaivopuisto), obzvlášť působivé jsou skály z takzvané červené skandinávské žuly ve spojení s mořskou scenérií. Je dobré mít na paměti, že Finové jsou v tomto smyslu obdarováni starými skalami, které už například Estonci nemají možnost pozorovat, protože skalní podloží se od finského pobřeží svažuje pod moře a v Estonsku je už několik set metrů pod povrchem. Nejstarší je podklad v oblasti Laponska, Pohjois-Pohjanmaa (severní Ostrobotnie), Kainuu a Savo (severovýchodní Finsko), kde má skalní podloží okolo 3 miliard let, jeho stáří pak postupně směrem na jih klesá.

Ledovec formoval i většinu neskalního povrchu Finska, ve formě morén, což je nanesený materiál, který se postupně zarovnával. Na něm pak vznikly i úrodné oblasti Finska. Po ústupu ledovce odhalila krajina zajímavé útvary. Ve Finsku podobně jako v jiných severských zemích nalezneme mnoho bludných balvanů (siirtolohkare), velkých skalních bloků transportovaných ledovcem do vzdálenějších oblastí. Jako příklady významnějších bludných balvanů uveďme Näsin kivi v Porvoo, což je také vyhlídkový bod, dále velký balvan připomínající tvář na ostrově Vartiosaari v Helsinkách nebo největší finský bludný balvan Kukkarokivi u Turku.

Dalším pozoruhodným jevem jsou obří hrnce (hiidenkirnu), které vznikly následkem činnosti řek při roztávání ledovců v místě vodopádů nebo peřejí, kde síla proudu pohltila do víru kamenný materiál a vymyla téměř hladké kruhové útvary. Největším finským obřím hrncem je Juomapata v Laponsku s průměrem přibližně třináct metrů a hloubkou okolo deseti metrů. Nejstarší obří hrnce jsou velmi snadno dostupné v helsinské městské části Pihlajamäki, větší z dvojice má průměr 6,9 metrů a hloubku 8,5 metrů, menší je široký 1,7 metru a hluboký tři metry. Jejich stáří se odhaduje na 50 000 – 100 000 let, pocházejí tedy z dřívějších dob ledových, než byla ta poslední. Od roku 1995 jsou chráněny zákonem jakožto unikátní přírodní jevy. Území Helsinek je na obří hrnce bohaté, turisticky je také velmi známá oblast Askola v Laponsku s dvěma desítkami obřích hrnců.

Velmi zajímavý byl vývoj v oblasti Baltického moře během poslední doby ledové a změna jeho rozšíření, což můžeme na mnoha místech pozorovat v podobě dobře viditelných historických pobřeží (muinaisranta) s působivými oblými balvany. První stadium vývoje se nazývá Yoldia, druhé jezero Ancylus, kdy se průliv mezi dnešním Dánskem a Švédskem uzavřel a z moře se stalo obrovské jezero, pozdější stádia pak Litorina a Limnea. Baltské moře začalo později ustupovat a tento proces pokračuje dodnes, dobře viditelné je to například v oblasti Pohjois-Pohjanmaa, kde můžeme vidět několik desetiletí staré majáky stojící uprostřed pobřežních lesů.

Historicky jsou zajímavé antropomorfní skály (připomínající tvář nebo oči) a skalní malby. Nejvíc bychom jich našli ve středním Finsku. V dávné minulosti měly rituální význam a dodnes jsou s nimi spojeny pověry. Pobřeží Finska není tak členité jako je tomu v jiných severských (skandinávských) zemích, přesto zde najdeme mnohé zajímavé přírodní jevy, například množství z přírodovědného hlediska velmi významných souostroví, na nichž se kromě geologických zvláštností vyskytují i vzácné druhy rostlin a živočichů. Výjimečné je ve Finsku jezero neledovcového původu Lappajärvi, které vzniklo pádem velkého meteoritu, jedná se tedy o kráter. Milovník světa kamenů by neměl minout ani národní park Rokua v Pohjois-Pohjanmaa, který se řadí k světově významným geologickým lokalitám. Neživá příroda nabízí ve Finsku každému zájemci nespočetné možnosti pro poznávání i obdiv.

Andrej Števko

 

Více k tématu:

PAJANEN, Kaisa. Suomenlahti. Alkumerestä nykymereksi. Hämeenlinna: Sarmala Oy, 2005.

HELIMÄKI, Jussi, ed. Lumoava Helsinki. Helsinki: Edita, 2017.

TAIPALE, Kale. Kivet ja mineraalit Suomen luonnossa. Helsinki: Otava, 2010.

http://pihlajamaki.info/tietoa-pihlajamest-mainmenu-887/nhtvyyksi-mainmenu-935/hiidenkirnut-mainmenu-1016 ‒ informace o nejstarších obřích hrncích Finska v Pihlajamäki

 

Obrázky – zdroje: A. Števko, P. Hebedová

Obří hrnec na ostrově Vartiosaari, Helsinky:

Působivé skalní bloky Josafaatin kalliot blízko centra Helsinek:

Historické pobřeží moře Litorina v Rastile, Helsinky:

Maják uprostřed lesa v Oulu:

Bludný balvan připomínající tvář, Vartiosaari, Helsinky: