Pentti Saarikoski a Praha

Praha se v posledních letech objevuje jako prostředí literárních děl finských autorů překvapivě často. Na pražskou vysokoškolskou kolej i pohřeb Jana Palacha nás zavede román Zmrzlinář Katri Lipsonové, v horké letní Praze se ocitne hrdinka v druhém díle trilogie Sally Simukkové nazvaném Bílá jako sníh, v nedalekých Všenorech se odehrává značná část románu Riikky Pelo Náš všední život, který pojednává o životě ruské básnířky Mariny Cvetajevové. Ale jen jedna próza nutí další a další generace finských čtenářů vydávat se do Prahy a pokusit se najít místa, na nichž se pohyboval její autor, enfant terrible finské literární scény, básník, prozaik a překladatel Pentti Saarikoski (1937–1983).

Když na podzim roku 1967 kniha Čas v Praze (Aika Prahassa) ve Finsku vyšla, mnoho čtenářů překvapilo, jak málo prostoru v ní autor městu samotnému věnuje. Přestože v Praze pobýval téměř dva měsíce a po celou dobu intenzivně psal, nelze tuto knihu považovat za žádný cestopis. Pro Saarikoskiho byla Praha jednak místem úniku před finskou realitou, kterou představoval krach jeho druhého manželství i neutěšená finanční situace, ale také místem setkání. Právě v Praze se chtěl koncem roku 1966 sejít se svou novou múzou, básnířkou Sarah Kirsch (1935–2013), s níž se seznámil na velkolepých oslavách stoletého výročí narození rumunského klasika George Coșbuca a kterou východoněmecký režim odmítal pustit na návštěvu Finska.

Saarikoski tedy 27. listopadu po domluvě se svými hostiteli, novináři Zdenou Hlavovou a Ludvíkem Veselým, přiletěl do Prahy a usadil se v hostitelově mládeneckém bytě ve starém pavlačovém domě na Smíchově, kde trpělivě čekal na příjezd své lásky. Východoněmecké úřady si ovšem s udělením souhlasu dávaly na čas, takže finský autor měl dost příležitostí, aby se seznámil s pražskými vinárnami, hospodami a nočními kluby, podnikl mnoho vyjížděk tramvají i procházek po neznámém městě, při nichž místo obdivování architektonických památek spíše zpytoval své nitro. Jen tu a tam do textu pronikají zmínky o vzpínajících se ořích (na střeše Národního divadla), pomníku Jana Husa a jeho dialogu s odstraněným pomníkem Stalinovým či o veselých kumpánech z poetické vinárny Viola, kde býval Saarikoski pravidelným hostem.

Na přelomu let 1966 a 1967 nebyla Praha nijak výrazně kosmopolitní město, a tak se Saarikoski pohybující se denně v několika oblíbených vinárnách, restauracích a nočních podnicích na ose Smíchov – Národní třída brzy stal známou figurkou i zde. Zatímco ve střízlivém stavu působil uzavřeně až nepřátelsky, po několika sklenkách alkoholu se proměňoval v charismatického společníka, který bavil všechny kolem.

K vytouženému setkání Penttiho a Sarah došlo na pražském Hlavním nádraží až 19. prosince odpoledne. Předvánoční Praha s káděmi plnými kaprů a svázanými stromky čekajícími pod okny na ozdobení posloužila ovšem jen jako kulisa setkání dvou básnických duší, které tušily, že nemají společnou budoucnost.

Po padesáti letech od finského vydání se mohou díky nakladatelství dybbuk se Saarikoskiho zážitky seznámit také čeští čtenáři a třeba se i projít po jeho pražských stopách.

Lenka Fárová

 

Obrázky – zdroje: wikimedia commons, kansanuutiset.fi, goodreads.com, kosmas.cz

Pentti Saarikoski v roce 1967:

 

Obálka prvního vydání knihy Aika Prahassa (1967):

Pentti Saarikoski a Sarah Kirsch krátce po svém seznámení v Rumunsku v září 1966:

 

 

Úvod > Finsko100 > Pentti Saarikoski a Praha