Ačkoliv už telefony Nokia nevládnou trhům tak jako na přelomu tisíciletí, stále ještě patří mezi jedny z nejznámějších symbolů moderního Finska. Lze si představit jen velmi málo výroků, které by většinu Finů více podráždily, než když někdo prohlásí, že Nokia je z Japonska. Tak moc jsou Finové pyšní na společnost, která byla jedním z tahounů jejich ekonomického vzestupu v druhé polovině 90. let. Právě sázka na komunikační a informační technologie pomohla finské ekonomice dostat se z krize po rozpadu Sovětského svazu. Co se však skrývá za historií firmy, která se proslavila mobilními telefony?

Podíváme-li se do minulosti, s překvapením zjistíme, že značka Nokia je již více než 150 let stará a původně reprezentovala úplně jiná výrobní odvětví než dnes. Její prvopočátky jsou spojeny se jménem finského podnikatele a důlního inženýra Fredrika Idestama (1838–1916). Ten si v roce 1865 v oblasti dnešního Tampere nechal postavit mlýn na celulózu a papír. O tři roky později následoval další mlýn v nedalekém městečku Nokia. Roku 1871 pak Idestam a jeho přítel a pozdější senátor Leo Mechelin (1839–1914) zakládají firmu Nokia Ab (a.s.). Mezi zajímavosti patří, že jedním z jejích minoritních podílníků byl na přelomu 19. a 20. století i hrdina zimní války a pozdější finský prezident Carl Gustav Mannerheim.

První větší rozmach značky je však spjatý se jménem Eduarda Polóna (1861–1930). Ten byl podobně jako Mechelin jednou z hlavních postav tajné organizace Kagal, která se na přelomu 19. a 20. století stavěla proti rusifikaci Finska. Především však byl zdatným podnikatelem v gumárenském průmyslu. V roce 1922 dochází k organizačnímu propojení společností Nokia Ab, Polónovy Suomen Gummitehdas a Suomen Kaapelitehdas, vyrábějící elektrické kabely. Z právních důvodů v té době nemohly být ještě sloučeny, k tomu došlo až v roce 1967. Podnik postupně rostl a v 60. letech kromě svých tradičních výrobních odvětví (dřevařství, gumárenství a kabely) začal vyrábět i elektroniku – televize, radiostanice a další výrobky. Postupem času se Nokia soustředila právě na elektroniku a na začátku 90. let společně se Siemensem vyvinula první GSM síť – jako první GSM hovor vyzkoušel 1. července 1991 finský premiér Harri Holkeri.

Poté, co se ředitelem v roce 1992 stává Jorma Ollila, dochází k odprodeji dřevařských a gumárenských divizí a pozornost je upřena výhradně na bezdrátové a telekomunikační technologie. V polovině 90. let přichází zlaté období, na trhu se objevují mobilní telefony Nokia 1100, 2100 nebo 3110, díky kterým se společnost v roce 1998 stává světovou jedničkou na trhu. V roce 2000 firma přichází s dnes již legendárním modelem 3310, kterých se po celém světě prodalo přes 120 milionů. Také ostatní typy telefonů šly rychle na odbyt a budoucnost se zdála být růžová. Vše se ale změnilo s nástupem dotykových displejů. Na rozdíl od konkurence vsadila Nokia na operační systém Symbian, který se však oproti Androidu a iOS nedokázal prosadit. Pomyslný vaz jí pak srazila spolupráce s počítačovým gigantem Microsoft a přechod na systém Windows Phone. Nokia postupně ztratila své výsadní postavení na trhu a dostala se do ztráty, což nakonec vedlo k tomu, že v roce 2014 její divizi mobilních telefonů odkoupil právě Microsoft.

V posledních měsících se finská firma HMD pokouší rehabilitovat slavné jméno Nokia a od letošního května je na trhu nová verze 3310, která designem i jménem odkazuje na svoji legendární předchůdkyni. Nový model si díky své vysoké kvalitě a dlouhé životnosti hned našel velké množství fanoušků, jestli se však podaří obnovit zašlou slávu a dostat jméno Nokia opět na výsluní, ukáže až budoucnost.

Tomáš Masař

 

Obrázky – zdroj: wikimedia commons

 

Původní logo společnosti Nokia z roku 1865:

Zakladatel firmy – Fredrik Idestam: